Ve skupině je málo prostoru.
Do skupin jsem chodil a byla to ztráta času.
Skupinovky máme v práci a jsou hrozný.
Chci mluvit s lektorem, protože už to umí a naučím se o něj víc.
Tak tohle je pár vět, které jsem za dobu organizování skupinových kurzů posbírala. Abych byl upřímná – když mi klient natolik důvěřuje, že se o tomto tématu otevře a sdílí se mnou jeho zážitky – mlčím. Kývu, přitakávám, doptávám se a neodsuzuju. Ani potom, ani jindy, ani zpětně.
Cítím lítost.
Na světě existuje nepřeberná spousta jazykových škol, učitelů, lektorů i samotných kurzů. Na koho narazíš stává se většinou tou špatnou zkušeností. Koho si vybereš dovede obrátit tvoje vnímaní učení vzhůru nohama.
Netajím se tím, že skupinovky miluju. Kdyby to bylo lusknutím prstů možné, 90% mého působení by bylo ve skupinách. I jako introvert v nich vidím víc přínosného než v individuálních lekcích. V tomto článku postupně rozeberu svůj pohled na věc na základě zkušeností, které mám. Rozhodně se nesnažím nikomu tvrdit, že můj názor je ten správný.
Začala bych tím, že máš (údajně) ve skupinách málo prostoru. V těch efektivních to není až tak pravda. Jasně, nejsi celou dobu ve světle reflektorů a když budeš součástí větší skupiny, snadněji se schováš. V tom je ten vtip. Jaký počet účastníků ti zajistí dostatek prostoru k mluvení? Za mě je to ve skupině kolem 6 lidí. Ideální jsou skupinky menší, ale v nich nám zase nehraje do karet rozmanitost. Času s lektorem strávíš méně, času s ostatními účastníky více ..a koneckonců – interakce s ostatními je přesně to, co je přínosné.
Z mého pohledu hodně záleží na tom, jak je skupina vedená. Lektor by měl zapomenout na to, že je to o něm. Není. Je to o účastnících, kteří si přišli procvičit jazyk. Pod dohledem a s vidinou zpětné vazby. Proto rozeznáváme něco jako TTT neboli teacher talking time, který by měl být omezený na minimum. Pokud se tak děje, času je více pro tebe.
Naučila jsem se ho kontrolovat a skvělým pomocníkem je aplikace Participation & Speaking Time Tracker.
Pokračovat budu jedním z největších mýtů o angličtině, který tu koluje, a to tím, že se od lektora naučíš víc než od někoho, kdo se daný jazyk taky učí. Už z principu to není pravda. Proč? Let me explain.
Já jako lektor chci svým klientům vždycky rozumět a prakticky potřebuji, aby oni rozuměli mně. V překladu to znamená to, že svůj jazyk upravuju podle toho, s kým mluvím. Jinak mluvím se začátečníkem, jinak s pokročilým.
Možná si teď říkáš, že je to pěkně na prd – ale představ si, že bych s tebou mluvila tak, jak jsem byla zvyklá mluvit se svými kolegy v Kanadě nebo mluvím se svoji druhou kanadskou rodinou. Co by ses naučil/a? Co bychom za těch 50 minut stihli? Co bych ti předala?
Odpověď: trávil/a bys většinu našeho společného času těmito frázemi:
- Sorry?
- Again?
- Can you repeat?
- What does it mean?
Krásné na tom je to, že každý je jiný. S každým mluvím trochu jinak a u každého hledám cestu jak něco vysvětlit/říct tak, aby tomu porozuměl na základě mé znalosti jeho angličtiny. Uf.
Poznámka pod čarou – tahle práce vážně není lehká.
Krása skupinovek je v tom, že se učíš od ostatních. Sice máte společné problémy a úroveň (čti: množství slovíček v aktivní slovní zásobě), ale Klára toho ví víc o předpřítomném čase a Tomáš zná víc slovíček o běhání. Je dokonce prokázané, že co se naučíš v terénu, to si pamatuješ už napořád. Když zamrzneš v restauraci u objednávání a nejsi schopný se vymáčknout, taky si to pamatuješ. Nebo ne?
Já si třeba už vždycky budu pamatovat situaci z Lidlu. Krátce po návratu z Kanady jsem narazila v obchodě na Brita. Dali jsme se do řeči a řekla jsem větu: I lived in Canada. Doptal se. Poskytla jsem mu nekompletní informaci a kdybys mě teď v jednu ráno vzbudil a chtěl po mně tuhle větu, už vždycky řeknu: I used to live in Canada. V čem je rozdíl? Pomocí used to je hned jasné, že to v minulosti nějakou dobu trvalo a dnes už je to jinak. I takový detail může změnit tvoje pocity při konverzaci, vysvětlování nebo chápání významů.
Závěrem? Neházej všechny skupinovky do jednoho pytle a naopak je vyhledávej. Jsou nekonečným zdrojem možností a informací. Neříkám tím, že individuální lekce jsou špatné. Vůbec. Mají jiné přednosti – dá se jít do hloubky, jsou flexibilnější a existují témata a situace, na které je lepší se připravovat individuálně.
Rada: Při výběru skupinové lekce se pořádně dívej na lektora.
- Znáš ho?
- Jak učí?
- Jak taková skupinovka vypadá?
Šikovný lektor tě buď na takovou pozve (pokud mu běží) nebo ti ji bude ochoten detailně popsat. Kdybych si já vybírala kurz francouzštiny, šla bych do malé skupiny a musela bych si být jistá, že komunikace probíhá jen francouzsky, několikrát týdně a opravdu se soustředíme na konverzace. Bylo by mi celkem jedno o čem.
Pro dnešek je to ode mně vše.
C u!